Sv. Hostýn - pouť pracovníků domova na začátku školního roku | cdm Petrinum

24.8.2010
Hostýn – zahájení školního roku 2010 -2011

Zamyšlení první:

Naše putování na Hostýn, na počátku nového školního roku se stává tradicí. Slovo tradice je v obecné řeči spojováno s nějakým pravidelným opakováním. A tak jsou například tradiční hody, ke kterým patří často stejný program. Slovo tradice má spojitost s latinským slovesem „trado“, což znamená dávat, odevzdávat, vydávat, podávat. Můžeme tedy udělat takový první závěr:
Na tomto poutním místě se scházíme se proto, abychom načerpali a pak mohli odevzdávat, předávat a měli co předávat. Scházíme se, abychom mohli vydávat svůj život pro druhé, a tak následovat našeho Mistra a Pána, Ježíše Krista.
Na počátku nového školního roku nás letos provází Josef Kalasánský, světec, kněz, vychovatel dětí a mládeže, zakladatel první bezplatné základní školy v Evropě. Je nebeský ochránce škol a výchovných zařízení, patron studentů.
Ze spisu světce:
Nikomu není neznámo, jak je to vznešené a záslužné, starat se o výchovu dětí, zejména chudých, a tak jim pomáhat, aby mohly dosáhnout věčného života. Neboť předáváním vědomostí, a především výchovou k zbožnosti a k životu podle křesťanského učení, pečujeme o jejich blaho duševní i tělesné, a tím plníme vůči dětem do jisté míry stejné poslání, jaké mají jejich strážní andělé.
Nejlepší pomocí pro dospívající mládež jakéhokoliv původu nebo stavu je to, když je nejen odvádíme od zlého, ale hlavně když je mírně a laskavě vedeme a povzbuzujeme k tomu, aby konali dobro. Je známo, že s takovou pomocí se mladí lidé tak změní k lepšímu, že se pak už na nich nepozná, jací byli před svým vychováním. Jako mladé výhonky snadno se dají mladí vést tím směrem, jak se o to vychovatel snaží; necháme-li je však ztvrdnout, víme, že možnost jejich převýchovy se později zmenšuje nebo časem zcela zmizí
Ale ti, kdo chtějí s veškerou pečlivostí vychovávat, musí mít velkou lásku, nesmírnou trpělivost a zejména hlubokou pokoru. Jen tak dosáhnou toho, že je Pán, když ho budou pokorně prosit, učiní způsobilými spolupracovníky pravdy, že je bude posilovat v plnění jejich vznešeného poslání a nakonec že jim dá nebeskou odměnu, jak stojí v Písmu: Ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné časy.
Doplnění texty Písma
Nejraději bych nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. Tak velice jsem si vás oblíbil. 1 Sol 2,8
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. Gal 4,19
"Úkolem doby je být pevnými, ale ne tvrdými. Umět říkat pravdu s láskou." Dominik Duka

Zamyšlení druhé:

1. kdo je mladý člověk dnešní doby – kdo stojí před námi
Při hledání odpovědi věnujme pozornost třem věcem:
a) Prostředí, ve kterém mladý člověk vyrůstá – formuje se.
V dokumentu o povolání a pastoraci povolání se píše:
„Tak jako antický Řím se i moderní Evropa podobá pantheonu, velkému chrámu, v němž jsou přítomná všechna „božstva“, nebo ve kterém má každá „hodnota“ své místo a svůj výklenek. Různé a protikladné hodnoty stojí vedle sebe bez přesné hierarchie; pravidla interpretace a hodnocení, orientace a chování jsou naprosto rozdílná.
K čemu to vede? Důsledkem této neuspořádané a vzájemně se vylučující nabídky je nerozhodnost při důležitých volbách. V záplavě různých informací se zdají být mladí lidé ztraceni, dezorientováni.

Kultura zábavy je dalším negativním jevem. Zde je nebezpečí, že základní lidské otázky, jako jsou: Proč jsme na světě? Co je lidský život? Budou odstraněny nebo aspoň potlačeny. Dnes se smysl života nehledá nebo se smysl životu nedává, ale spíše je smysl života vnucován. (různými nabídkami, reklamami, společenskými postoji.)
Pozitivní světlo v této situaci je to, že mnozí mladí jsou třeba i zraněni, proniknuti stylem současného života, ale zároveň toužícími vést dobrý život.

b) Boží pohled na mladého člověka
Každý člověk bez výjimky je originálním Božím darem, který čeká na objevení. (z církevního dokumentu) To nás na jedné straně staví do postoje naslouchání – tehdy mohu objevovat, a přijímání – tehdy mohu být i mladým člověkem obohacen. Na druhé straně máme velké poslání pomoci tento dar plně rozvinout – to je pak služba vychovatelská, doprovázející. Naše poslání spočívá v pomoci rozvinout mladému člověku realitu, že:
- byl stvořen k Božímu obrazu – je to služba, která pomáhá růstu a rozvoji lidství, základních hodnot lidského života. (láska, pravdivost atd.)
- na křtu se stal Božím dítětem. Zde pak můžeme vnímat více rovin, ve kterých je třeba se rozvinout: Jedná se zde o uvádění do duchovního života. Dále pak je to vnímání a uvědomění si díla spásy, znamená to také klást si stále více přesnějších – konkrétnějších – otázek.
- Je člověkem obdarovaným různými dary – dary Ducha svatého, určeného k životu ve společenství a službě společenství.
- Znamená to také pomoci mladému člověku hledat a nalézat Boží záměr s jeho životem.

c) Osobní sebe- formace mladého člověka – jeho zapojení
Pomoci mladému člověku v dialogu s Bohem. Jedná se také o jeho osobní angažovanost ve světě, církvi.

2. kdo jsme my
Abrahám přímluvce a modlitebník. (Gn 18,16-33)
- Abrahám zůstal stát před Hospodinem.
- Abrahám v dialogu, v modlitbě poznává Hospodina.
Při čtení pochopíme, že nepřichází Abrahám k Hospodinu, ale Hospodin k Abrahámovi. Změna, k níž dochází při jejich vzájemném rozhovoru, se neodehrává na Hospodinově straně, ale v Abrahámově srdci.
Při rozhovoru, nedochází k tomu, že by Abrahám svými prosbami obměkčoval Hospodinovo srdce, nýbrž k tomu, že Abrahám přistupuje blíž k Hospodinu, poznává ho a v jeho blízkosti se otvírá a rozšiřuje jeho vlastní srdce.
- Cílem rozhovoru člověka s Bohem není to, aby člověk změnil Boží smýšlení a „opravil“ jeho záměry, ale aby poznal Boží smýšlení a podle něho změnil či opravil své záměry.
- Abrahám pochopil, že Hospodinova spravedlnost nespočívá v chladnokrevném hubení bezbožníků, nýbrž v láskyplné péči o „zanedbatelnou“ menšinu a o každého jednotlivce,

3. náš postoj
- - Jedná se také o to, abychom i my přijímali výchovnou Boží nabídku s naším životem a nezapomínali na to, jak Bůh s námi jedná
- - i my máme ve svém srdci nalézat to, co tam Bůh vložil při našem stvoření a co třeba ještě nebylo objeveno, proto ani nevyužito
- - přistupovat před Boha, stát před ním a poznávat Boží pohled na nás, nám svěřené, události, celý svět.