Návštěva družební farnosti Zwönitz | cdm Petrinum

Dvoudenní návštěva našich zástupců (- studentů a spirituála) spřátelené farnosti v Německu.

Návštěva v Zwönitz
25. – 26. září 2010
V sobotu po namáhavé cestě (hlavně pro naše zadky a žaludky, jelikož jsme se tlačili v autě 4urostlý mládenci plus Padre, jsme dorazili do krásného městečka Zwönitz.
Uvítali nás, jak už to tak bývá jídlem. Hned na faře, sotva co jsme si podali ruce s místním panem farářem, už jsme seděli u stolu a ládovali německé buchty.
Po dokonalém vyčištění téměř veškerého jídla se Petriňáci přesunuli do místního muzea, ve kterém jsme především obdivovali zbraně, vycpanou sojku a papuče, které jsme obdrželi, abychom jim nezašpinili přeleštěné podlahy. V muzeu to stálo za to, a když jsme odcházeli, ještě jednou jsme se ohlédli za vycpanou sojkou. Následovalo rozdělení do rodin. Při čemž to dopadlo asi takto.
Padre, Vojta a Jirka u místního pána, který měl v oblibě pivo. Honza a Honza u rodiny, která se aktivně zapojuje do běhu farního života.
V rodině nás přijali jak se patří, vše bylo ok..., i když menší výhrady bych teda měl! Jelikož studuji angličtinu, téměř ničemu jsem nerozuměl, proto jsem se asi 3hodiny usmíval na rodiče, kteří si vyprávěli vše možné i nemožné s Honzou, který je německy mluvící. A aby můj pocit nejistoty a rozpačitosti byl dokonalý, obdržel jsme růžové papuče, prý abych nechodili bosky. A celou dobu si ze mne všichni dělali srandu, co že to mám na nohách a já jim vůbec nic nerozuměl.
Když nadešel večer, sešli jsme se všichni ve farním centru. Program probíhal tak, že Petriňáci ukázali fotky z dění na intru a Němci zase fotky z poslední návštěvy našeho intru. Pak následovala zábava ve stylu Free. Což znamená, že každý dělal něco jiného, čili dle libosti. Např. zpěv národních písní, pokec s novými přáteli, jídlo, pití...atd..:-)
Po namáhavém večeru nadešlo ještě namáhavější ráno. Sešli jsme se v kostele za úmyslem dobrého prožití mše svaté a reprezentaci Petrina. Což se nám tak moc nepovedlo, když jsme si po chvilce váhání sedli úplně do první lavice, zjistili jsme, že je rezervována a s ruměncem v tvářích jsme ji opouštěli a sedali si do jedné z posledních.
Mše byla platná, leč v němčině, ale změna je život.
Co říct na konec? Farníci ze Zwönitz nás všecky zdraví.
Účastníci akce x-alias- Zwönitz na víkend.