NOVÝ ROK 2012 | cdm Petrinum

Nový rok

Na olympijském stadionu v Seattlu stálo na startu závodu na 100 metrů devět atletů. Všichni mentálně nebo fyzicky postiženi. Zazněl výstřel a závod započal. Ne každý běžel, ale každý se chtěl podílet na závodu a vyhrát. Běželi po trojicích, jeden hoch zakopl a spadl. Udělal několik kotrmelců a rozplakal se. Těch osm dalších ho slyšelo plakat, zpomalili a otočili se dozadu.
Pak zastavili a vrátili se … Všichni …
Jedno děvče s Downovým syndromem si sedlo vedle něj, objalo ho a zeptalo se: “Teď už se cítíš lépe?” A pak šli, všech devět, držíc se za ramena až do cíle. Všichni diváci povstali a tleskali. A potlesk trval hodně dlouho. Lidé, kteří toho byli svědky, o tom stále mluví. Proč? Protože někde hluboko v nás se ozývá nejdůležitější věc života. Není totiž důležité, abychom sami vyhráli, ale abychom pomohli vyhrát druhým. Dokonce, i tehdy, když to znamená zpomalení a změnu v našem vlastním závodě.