Novéna k Duchu svatému | cdm Petrinum

10.5.2013 - 18.5.2013

Novéna před Slavností Seslání Ducha svatého 2013
„Z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni,“ prohlásil Ježíš při pohledu na svaté město Jeruzalém. A nezůstalo. To je destruktivní. Stejná prorocká slova zaznívají i dnes, ale jsou spojována s Duchem svatým. To je konstruktivní. Dovolíme nebo dokonce požádáme Ducha svatého, aby to učinil? Příležitostí je po devět dní, nejlépe společných modliteb, začínajících v pátek po Nanebevstoupení Páně.
Co je třeba: Přijmout pozvání, věřit, že Duch svatý je stále činný a může změnit mnohé k dobrému a hodnotnému z hlediska spásy člověka i celé církve (někdy to zjistíme, až to učiníme); udělat si čas, vytvořit ztišení; seznámit se s nabídnutým textem; modlitba k Duchu svatému; život podle poznané pravdy, veden Duchem svatým.
„Staňte se laboratoří Ducha svatého.“
Jan Pavel II.
„Staňte se laboratoří Ducha sv.“. Odvážná metafora, a velmi výstižná. Stále o tom přemýšlím. Víme, že laboratoř je vysoce odborné a vybavené pracoviště, kde určitý tým zasvěcených lidí, nemusí jich být ani mnoho, vyvíjí, zkoumá, testuje např. nějaký lék nebo něco, co má posloužit všem. To, co se podaří na tom malém pracovišti objevit, dokázat, otestovat, může později pomoci k záchraně tisíců či milionů např. nemocných lidí všude na zemi.
I křesťané mají dnes dokázat ve svých rodinách, ve svých vztazích k Bohu i mezi sebou, otestovat na sobě ty pravé a osvědčené hodnoty evangelia. Mají ukázat neokázale a přesto zřetelně svému okolí, že je opravdu možné žít jinak. Že je možné nejen přežít a nevymřít, ale dokonce dále rozvíjet tak krásné hodnoty jako je věrná láska, pevná rodina, odvaha k obětem rodičovství, pomoc slabším, síla přátelství, poctivost, solidarita. A pak už bude záležet i na Duchu svatém, jak použije to naše svědectví. Tato cesta vždy vede nikoli k hromadám trosek, ale k oné kvetoucí zahradě. (Neznámý autor)
- které Boží slov jsem v minulosti přijal a zakusil, že je živé, „fungující“? Co se ve mně změnilo, co se změnilo v mém okolí?
- které dary a schopnosti jsem ve svém životě objevil a v poslední době rozvíjel
- jakou roli sehrával Duch svatý?

1. den
S jakým občanským průkazem nevystačím

"Někdy si myslíme: Jsme křesťané - přijali jsme křest, měli jsme biřmování, první svaté přijímání … tedy občanský průkaz je v pořádku. A teď jdi klidně spát: jsi křesťan. Kde však je ta síla Ducha, která tě posouvá dopředu? Je třeba být věřícími v Duchu pro hlásání Ježíše naším životem, naším svědectvím a našimi slovy. Když to děláme, Církev se stává Matkou, Církví, která plodí děti, protože my, děti Církve, to přinášíme. Ale když tak neděláme, Církev se stává ne matkou, ale Církví - chůvou, která se stará o dítě, aby ho uspala. Je to Církev dřímající. Mysleme na náš křest, na odpovědnost vyplývající z našeho křtu."
"Abych to řekl jasně: Duch Svatý je nám nepohodlný. Protože námi hýbe, nutí nás kráčet, nutí Církev k pokroku. Ale my jsme jako Petr při proměnění: ‚Ach, jak je krásné být tak, všichni pohromadě!‘ …
Chceme, aby se Duch Svatý zmírnil … chceme zkrotit Ducha Svatého. Ale to nejde. Protože on je Bůh a on je vítr, který přichází a odchází a my nevíme odkud. Boží moc je to, co nám dává útěchu a sílu k pohybu, k pokroku. Ale jít dál, je nepohodlné. Pohodlí je hezčí …
Neklaďme odpor Duchu Svatému. Milost, kterou bychom si všichni měli vyprosit od Pána, je poslušnost Duchu Svatému, Duchu, který k nám přichází a nutí nás jít vpřed na cestě ke svatosti…" (Papež František)
- jak často prosím o Ducha svatého? Jsem pro něho vnímavý, řídím se jeho vedením?
- je Duch svatý mým průvodcem nebo tím, kdo mě stále zneklidňuje?
- nezneklidňuje? To nemusí být jen dobré znamení, může to být i známkou, že v mém životě není.

2. den
Duch svatý – průvodce na cestě
„Duch svatý je přítel, který nás doprovází na cestě a dává nám poznat Ježíše,“
„Prosme o milost, abychom si zvykli na přítomnost tohoto průvodce na cestě, Ducha svatého, Ježíšova svědka, který nám sděluje, kde Ježíš je, jak Jej nalézt a co nám Ježíš říká; abychom měli tuto důvěrnost. Je to přítel. Ježíš řekl: nenechám tě samotného, dostaneš Přímluvce. Ježíš nám Jej nechává jako přítele. Zvykněme si ptát se na konci dne: »Co ve mně učinil Duch svatý? Jaké svědectví mi dal? Jak ke mně mluvil? Co mi vnukl?« Boží přítomnost nám totiž v našem křesťanském životě pomáhá ubírat se vpřed. Prosme dnes o tuto milost. (Papež František)
- součástí křesťanského života je denní zpytování svědomí. Zamysleme se nad slovy papeže: „zpytování svědomí, které křesťané konají na konci prožitého dne“ a poukázal na to, že „toto cvičení nám dělá dobře, protože si v něm uvědomujeme to, co v našem srdci učinil Pán“:

3. den
Duch svatý ten, který otevírá srdce
„Křesťanský život nelze chápat bez přítomnosti Ducha svatého. Jinak by nebyl křesťanský. Byl by religiózní, pohanský, pobožnůstkářský, věřící v Boha, ale postrádající vitalitu, kterou chce Ježíš u svých učedníků. Tuto vitalitu dává Duch svatý Svojí přítomností.“
Ve Skutcích apoštolských „ je zmínka o ženě jménem Lýdie, která naslouchala Pavlovi. Je o ní řečeno, že jí Pán otevřel srdce, aby přijala Pavlova slova. To působí Duch svatý: otevírá nám srdce k poznání Ježíše. Bez Něho nemůžeme Ježíše poznat. Připravuje nás na setkání s Ježíšem, vede nás Ježíšovou cestou. Duch svatý v nás působí během dne, během celého našeho života jako svědek, který nám říká, kde je Ježíš.“
(Papež František)
- nadšení pro život s Bohem označují někteří za náboženský fanatismus. Nadšení a horlivost je známkou přítomnosti Ducha svatého. Jsem „fanatik“ nebo horlivec?“
- jak často otevírám své srdce pro Boží slovo?
-
4. den
Žiji v církvi a s církví
Nemusíme mít velké štěstí, abychom potkali zamilovaný pár. Jedním z projevů je, že se drží za ruce a tím vyjadřují radost, pocit štěstí i touhu. Není těžké se držet za ruce, když se mají lidé rádi. Ale je to nutné, když přichází těžkosti, nedorozumění, nepochopení. Nutné, aby se ti dva, sobě navzájem neztratili, neodcizili. Je to nutné i přes to, že reakce v takových situacích je spíše opačná.
Zamilovaná dvojice je obrazem velkého společenství církve. Protože je církev živým organismem, tvořená lidmi, nacházíme v ní čas bezpečí, radosti, ale také neporozumění, touhu se distancovat. Životodárné není utéct, ale milovat, protože jen láska uzdravuje. Církev, kterou Ježíš založil, potřebujeme ke spáse. Když je tvořena zdravými lidmi, je zdravá a uzdravuje mnohé.
- někteří mají pro církev jen kritická slova. Co ve mně tato slova vyvolávají? Bezmezně tomu věřím nebo se snažím zjistit pravdu?
- nedokonalosti církve nepopírám, ale snažím se pomoci člověku, který koná něco zlého, domluvou nebo modlitbou?
- - obnovuji církev tím, že se snažím obnovovat Duchem svatým sebe?

5. den

Nedokonalosti lidí a církve
Není těžké vidět slabosti a nedokonalosti církve, protože ji tvoříme my všichni – pokřtění. Neměli bychom přehlédnout a přeslechnout, jak k nám do této situace promlouvá Písmo.
Apoštol Jan viděl „nové nebe a novou země a svaté město sestupující od Boha.“ Všechno je nové, proměněné v dobro, krásu, pravdu, je zde absence smutku a zármutku… To je způsobené Duchem svatým, který přichází k nám a všechno tvoří nové, mění nás. Boží novost se nepodobá světským novotám, které jsou často pomíjející. Boží novost je trvalá. Nepřehlédněme, „přichází od Boha!“ Když od Boha přichází, je třeba ji od Boha přijmout! Nenaříkejme, že něco nefunguje, když máme klíč k fungování v rukou.
- zamysli se nad poslední větou dnešní úvahy a udělej si z toho nějaké rozhodnutí.

6. den

Těžkosti a soužení jsou součástí cesty vedoucí ke slávě Boží.

Jako u Ježíše, který byl oslaven na kříži i v našem životě, se budeme vždycky setkávat s těžkostmi a soužením. Neklesejme na mysli! Máme sílu Ducha svatého, která přemáhá protivenství.
Buďte stálí na cestě víry a pevní v naději Páně. Tady spočívá tajemství našeho putování! On nám dává odvahu jít proti proudu. Slyšte dobře, mladí: jděte proti proudu, prospívá to srdci. Chce to odvahu, ale On nám ji dává! Neexistují těžkosti, soužení a neporozumění, ze kterých bychom měli mít strach, zůstaneme-li sjednoceni s Bohem jako ratolesti s vinným kmenem, neztratíme-li přátelství s Ním a budeme-li mu v našem životě dávat stále více prostoru. (Papež František)
- výzva: „Buďte stálí na cestě víry a pevní v naději Páně“ je otázkou růstu, tedy i stálých začátků. Nevzdáváme různé neúspěchy?
- kolik prostoru v životě dávám Bohu? Užitečné je, stanovit si časový graf.

7. den
Velké pokušení
Pokušení spočívá v tom, že bychom chtěli sami církev budovat – zorganizovat, aniž bychom se ubírali cestou lásky.
“Církev ale neroste lidskými silami. Někteří křesťané se v důsledku dějinných příčin zmýlili, spletli si cestu, postavili vojska a vedli náboženské války – to je jiný příběh, nikoliv příběh lásky. Církev neroste počtem „vojáků“, nýbrž silou Ducha svatého. Také my se učíme ze svých chyb, jak vypadá příběh lásky. Jak tedy církev roste? Ježíš to vyjádřil velmi prostě: jako hořčičné zrno, jako kvas v těstě, bez hluku“.
(Papež František)
- co dělám více? Organizuji církev podle svých představ nebo přijímám Boží představu o církvi?

8. den
Radost se rodí ze setkání s Ježíšem, který je mezi námi
Nikdy nebuďte smutnými lidmi, to křesťan nikdy nemůže být! Nenechte se nikdy pohltit sklíčeností! Naše radost se nerodí z toho, že vlastníme spoustu věcí, ale rodí se z toho, že jsme se setkali s Ježíšem, který je mezi námi; rodí se z poznání, že s Ním nejsme nikdy sami, ani v těch nejtěžších chvílích, když na životní cestě potkáváme problémy a překážky, které se zdají nepřekonatelné a je jich mnoho! V těchto chvílích přichází nepřítel, ďábel, často přestrojený za anděla světla, a zákeřně nám podává svoje slovo. Nenaslouchejte mu! Následujme Ježíše! Doprovázíme a následujeme Ježíše, ale především víme, že On doprovází nás a nese nás na svých ramenou. V tom spočívá naše radost, naděje, kterou máme vnášet do tohoto světa. Prosím vás, nenechte se okrást o naději! Nenechte ukrást naději, kterou nám dává Ježíš. (Papež František)
- promyslím si třetí větu z úvahy: „Naše radost…“

9. den

Vy buďte Ježíšovým srdcem a jeho náručím!
Drazí mladí, jak ukazuje velká Kristova socha v Rio de Janeiru, Pánovo otevřené náručí je znamením pro přijetí, jež on vyhrazuje všem, kdo k němu přijdou, a jeho srdce znázorňuje nesmírnou lásku, kterou má pro každého a každou z vás. Nechte se jím přitáhnout! Umožněte mu, aby vám prokázal svou lásku, a stanete se svědky, jichž má svět zapotřebí.
Vy buďte Ježíšovým srdcem a jeho náručím! Jděte svědčit o jeho lásce a buďte novými misionáři, oživovanými láskou a přijetím! (Benedikt XVI)
- promyslím si poslední dvě věty
-
- SEAT: Josef Havelka, spirituál CDM Petrinum, r 2013