historie

Ustanovení Tridentského koncilu (1545 - 1563) o zřízení chlapeckých seminářů, bylo v brněnské diecézi pro nepřízeň doby provedeno až ve druhé polovině 19. století.

Biskup Antonín Arnošt Schaffgotsch maje na mysli zřízení menšího semináře, sdružení v duchu svatých Cyrila a Metoděje, apoštolů Moravy, rozhodl, aby se sbíraly peníze, nutné k započetí a vydržování tohoto zbožného díla. Aby se toto sdružení více rozšířilo, bylo brevem Pia IX. dne 28. listopadu 1851 obdařeno duchovními milostmi. Potom biskup Antonín Arnošt pastýřským listem vydaným na Nanebevstoupení Páně 1852 vybídl kněze a lid k almužnám, štědře dávaným na tento účel, s takovým úspěchem, že se k 28. červenci 1853 sešlo 31 043 fl.

Proto již ve školním roce 1853/54 bylo přijato 18 alumnů (chovanců)* péče o ně byla svěřena prefektu Antonínu Krátkému v domě, vedle starého domu kněžského semináře v Dominikánské ulici, který až do roku 1907 sloužil tiskárně Rajhrad.Když dům nestačil, ušlechtilý zakladatel r. 1857 začal sbírat peníze na postavení vlastní budovy semináře částka dosáhla výše 63 393 fl.

Ke konci roku 1856 byly od rodiny Schindlerovy koupeny dva domy i se zahradami. Tyto domy byly v březnu 1857 zbořeny a začala se stavět nová budova , která byla dokončena během r. 1857 - 58. Celkem bylo vynaloženo 99 162 flor.conv.mon.

Kanovník Ferdinand Panschab byl jmenován prvním ředitelem semináře. Ve školním roce 1858 - 59 bylo 18, v roce 1860 46, v roce 1862 92 alumnů roku 1881 bylo rozhodnuto, že budou vydržováni 100 - 102 chovanci. Prvním regentem byl ustanoven Ferdinand Špička, jej roku 1861 následoval Jan Křížek, Od 27. listopadu 1862 byli v čele semináře dva představení: prefektem byl jmenován Leonard Knopp, do úřadu regenta byl roku 1864 povolán Vladimír Šťastný. V letech 1867/72 byl regentem Josef Svoboda a prefektem Josef Klíma. V letech 1911 - 19 byl ustanovován spirituál z Tovaryšstva Ježíšova, od roku 1926 - 29 z řádu sv. Augustína na Starém Brně, od roku 1929 ze světského (diecésního) kléru. Posledním regentem byl Stanislav Burian, pozdější farář v Březníku.

Ve 30.letech byl regentem Dr. Ferdinand Dokulil, který na teologickém učilišti na Antonínské 1., přednášel církevní dějiny. Zemřel náhle v roce 1939. Po něm - O. Stanislav Burian… Prefektem za Dr. Ferdinanda Dokutila byl Dr. Josef Koutný a když byl jmenován rektorem Sušilových kolejí, byl posledním prefektem Dr. Petr Lekavý.

Spirituálem ve 30. letech byl Mons. František Všetečka a po něm, jako poslední spirituál v semináři, byl O. Josef Parma, který přednášel na teologickém učilišti církevní právo. Po zabrání Cyrilometodějského gymnásia na Lerchově ulici našly útočiště v budově na Veveří 15, sestry sv. Cyrila a Metoděje. Měly pro sebe vyhrazenu polovinu 1. poschodí (sál a naproti nocležnu). Po zabrání Alumnátu (budova na Antonínské 1) měl sloužit chlapecký seminář na Veveří k výchově a studiu brněnských bohoslovců. Nastoupili tam na 1. semestr 1942, ale již za 2 měsíce byla i tato budova Němci zabrána.

Situace po 2. světové válce

Po 2. světové válce sloužila budova na Veveří svému původnímu účelu, ale jen do té doby, než byl dokončen a vybaven areál na Barvičově ulici, kde byl jak kněžský, tak i chlapecký seminář a katolické gymnásium. Uvolněná budova na Veveří 15 měla být využívána, jako exerciční dům i k jiným duchovním akcím a jako středisko diecézní katolické mládeže. Organizací všech těchto akcí a pastorací mládeže pověřil O. biskup Karel Skoupý P. Josefa Soukupa.

Vše se začalo slibně rozvíjet, ale přišla 50. léta a nástup komunistů k moci vše zmařil. Budova na Veveří 15 byla přidělena dekretem ze dne 1. 11. 1949 škole pro nevidomé . Budova byla ale stará a pro školu s internátem nevyhovující (velké místnosti pro třídy s malým počtem žáků). Proto se místnosti v 1. poschodí, kde byly umístěny třídy, ředitelna, kancelář zmenšovaly pomocí přepážek. Jedině tělocvična zůstala v původním stavu.

V 2. poschodí byly umístěny denní pobyty žáků ( chlapecký a dívčí ) a ložnice, které ovšem byly také příliš velké. Na tomto patře byly vybudovány první dvě koupelny - v křídlech do dvora. Ve všech patrech se zřídily WC.

V roce 1956 však byla otevřena jedna třída pro slabozraké a tím se zvýšil počet žáků i nároky na větší počet místností. V roce 1978 byla otevřena i jedna třída mateřské školy pro nevidomé a slabozraké. Proto docházelo k dalším stavebním úpravám, jako: výstavba kotelny, instalace těles ústředního topení,…atd. Také se musel vybudovat odpadní systém pod ulicí Veveří do městské kanalizace, jelikož stávající byl v havarijním stavu. Práce prováděli horníci z dolů ve Zbýšově.

Po listopadových událostech v roce 1989 bylo školské zařízení pro nevidomé přemístěno do výhodnějších podmínek v bývalé krajské polit. škole KSČ v Pisárkách a budova byla opět předána původnímu majiteli: tj. Biskupství brněnskému.

Novodobá historie

V roce 1990 zde biskupství zřídilo biskupské gymnázium, jehož ředitelem byl jmenován PhDr. Petr Hruška. V září 1991 se biskupské gymnázium přesídlilo do vrácených budov na Barvičově ulici a v objektu byl rovněž brněnským biskupstvím zřízen - dle původního účelu - církevní domov pro věřící studenty ze všech středních škol v Brně. Jeho prvním ředitelem byl jmenován P.Julián Veškrna a spirituálem P.Vladimír Vítek - oba řádoví kněží.

V červnu roku 1992 byl novým ředitelem jmenován ing.Vít Mičánek a spirituálem P.Josef Havelka. Od roku 1992 začaly rozsáhlé opravy tak, aby značně zanedbaná a zchátralá budova mohla sloužit svému účelu. Již v létě roku 1992 byly ve všech patrech vybudovány nové koupelny. V roce 1993 byla provedena oprava a impregnace krovů, vyměněna střešní krytina vč. nových rýn a svodů a dlažba na nádvoří a některé místnosti rozděleny příčkami. V roce 1994 byla provedena rekonstrukce sociálního zařízení a instalována regulace topení do všech místností.

Rok 1995 byl rokem velkých oprav: výměna oken směrem do ulice vč.nové fasády, rekonstrukce kotelny vč. výměny všech radiátorů, rekonstrukce elektroinstalace vč.výměny osvětlení a vybudování hřiště na zahradě domova. Po dokončení těchto oprav v roce 1996 pokračovaly opravy klubovny a sociálního zařízení v suterénu. Fasáda v nádvoří vč. opravy a nátěru oken byla provedena v roce 1997. V dalším roce pak byl dokončen vnitřní nátěr a těsnění oken. Postupně byl domov také vybavován nábytkem a dalším potřebným zařízením což trvá až do dnešních dnů. V r.2014 byla, za finanční pomoci Jihomoravského kraje, vyměněna okna do nádvoří.